Druhy dědičnosti
Dědičnost kvalitativních znaků
Autozomální dědičnost se týká dědičných znaků uloţených na autosomech. V
klasickém pojetí, které je nazýváno Mendelovská dědičnost, uvažujeme právě tuto
dědičnost, bez ohledu na genovou vazbu. Viz. článek o Mendelových zákonech.
Dědičnost kvantitativních znaků
Je mnohem složitější, než dědičnost znaků kvalitativních. Na vzniku znaku se podílí
více genů malého účinku a nezanedbatelný vliv zde má i vnější prostředí (potrava,
světlo, teplota...) - odpovídá tedy multifaktoriální dědičnosti - viz níže. Alely buď
mohou mít podíl na základní hodnotě znaku (neutrální alely), nebo tuto základní
hodnotu nějakým způsobem upravují (aktivní alely). Pro přenos těchto alel opět platí
pravidla monohybridismu. Projev znaku v generaci vyjadřuje Gaussova křivka.
Průměrné hodnoty tudíž mají v populaci největší procento zastoupení, jedinců s
extrémními hodnotami (ať již nízkými či vysokými) je mnohem méně. Mezi takovéto
znaky, patří například délka těla či průměrný počet mláďat.